Práce s koberci
Kobercové krytiny se používají od starověku, zpočátku pouze v Orientu. „Pletení“ (tj. Tkaní) nití do tkanin a tkanin mohlo být vynalezeno velmi brzy v lidské kulturní historii.
Tradičně to bylo tkané na tkalcovském stavu. Útek z vlněných nití byl připevněn velmi těsně přes řadu napnutých osnovních nití. Tak vznikla pevná látka, která připomíná látku.
Použití různě zbarvených vlněných nití mělo za následek vzory, které byly zpočátku typické a vždy jednotné pro příslušný klan nebo rodinu v Orientu.
Tkané koberce byly (v Orientu) převážně předměty denní potřeby, kvalitnější tkané koberce se častěji používaly jako tapetování na zeď (předchůdci dnešních tapet). Tapeta vděčí za svůj název takovému zavěšení na zeď (latinsky tapeta = koberec).
Uzel
Uzlování je druhý, tradiční způsob výroby, který také pochází z východu. Koberce k nám přišly v dnešní podobě až v 16. století.
Při uzlování koberce jsou vlasová vlákna vázána na osnovní nitě, následovaná jedním nebo dvěma útkovými nitěmi. V závislosti na zemi a kultuře existují různé techniky vázání a používají se různé řetězce.
Ve srovnání s tkaným kobercem vytváří uzlování velmi načechranou, měkkou hromádku vyrobenou z mnoha smyček s uzly.
Hedvábné nitě se často používaly jako řetězy, zejména v Asii, ale také v některých arabských zemích. Tak vznikají obzvláště jemné koberce s počtem někdy více než milion uzlů na metr čtvereční.
Ve srovnání s technikou všívání je to mnohem vyšší hustota trsů. I v té nejvyšší kvalitě mají strojově vyráběné velloby maximálně poloviční počet uzlů.
Díky vysoké pracovní zátěži a velmi vysoké hustotě smyčkových uzlů jsou tyto koberce tak cenné a drahé.
Všívání
Všívání koberců bylo poprvé profesionálně použito kolem roku 1900. První ruční pokusy následovaly první použitelné stroje ve 40. letech 20. století. V Německu se koberce vyrábějí všíváním přibližně od poloviny 50. let.
Při všívání koberců prorazí velké množství jehel současně základní materiál (tzv. První podklad). Smyčky drží vlákna, zatímco jehly podruhé prorazí. Tím se vytvoří smyčky.
Tyto smyčky mohou buď zůstat v původním stavu (smyčková vlasová tkanina), nebo mohou být zcela nebo částečně rozříznuty (velur). Výška smyčky se nazývá výška hromádky. Poté se použije druhá podložka (latex nebo plastová pěna), která drží jehlové nitě na místě. Tato druhá zadní strana se také nazývá laminace.
Prémiový velur má až 600 000 bodů propíchnutí (chomáče) na metr čtvereční, běžný smyčkový koberec obvykle jen kolem 40 000.
Jehla cítil
Jehlová plsť jsou kobercové krytiny, které se vyrábějí jako klasická plsť. Vlněné nebo plastové nitě jsou plstěny strojově a poté ošetřeny.
