Stavební fyzika a vlastnosti materiálu zabraňují realizaci
Klasickým místem, kde se má bitumenový nátěr pokrýt taškami, jsou střešní terasy a nekryté balkony nebo ploché střechy nástavců a garáží.
Asfalt se skládá hlavně z uhlovodíků, které jsou citlivé na mnoho
složek lepidla na dlaždice. Také olejové látky a deriváty fungovaly jako separační prostředky a nedělaly lepidlo.
Problém z hlediska stavební fyziky nastává z vlastností a chování asfaltu při změně teploty. Jako termoplastický materiál má křehkou konzistenci, která se s rostoucími teplotami stává měkčí a může se stát viskózní a v extrémních případech řídkou.
Žádné lepidlo na dlaždice, ani nejpružnější pružné lepidlo, nedokáže tyto „pohyby“ kompenzovat změnou stavu.
Řešení pro obklady přes bitumenové nátěry
Nejlevnější, nejlepší a nejbezpečnější metodou pokládání dlaždic na bitumenové nátěry je obklad bez lepidla na dlaždice. Pro venkovní prostředí, což je téměř vždy případ, kdy jsou použity asfaltové nátěry, je nejideálnějším řešením pokládka s podstavci.
Alternativně lze na bitumenový povlak nanášet potěr, který se v konstrukci označuje jako oddělovací vrstva. Tato metoda je doporučena pouze pro laiky, kteří mají spoustu zkušeností a dobrou znalost stavební fyziky a vědy o materiálech.
Jako potěr lze použít následující produkty:
- Reakční pryskyřičná směs na bázi cementu
- Polyuretanová plniva
- Plovoucí potěr na bázi sádry
- Druhy potěru vázané na síran vápenatý
Po položení, nastavení a vysušení potěru se nanese lepidlo na dlaždice vhodné pro vlastnosti potěru. Potěr slouží jednak jako adhezivní podklad, jednak jako „nárazník“, který kompenzuje různé fyzikální vlastnosti použitých materiálů.
tipy a triky
Při pokládání dlaždic na asfalt se ujistěte, že bitumen není poškozený nebo poškozený, a to jak při pokládání potěru, tak při použití podstavců. Těsnící účinek proti vodě může uplatnit, pouze pokud je zcela nepoškozený.
