Vlastnosti volně řezané oceli
Svářecí ocel dostala své jméno podle skutečnosti, že je určena pro zpracování na automatických výrobních strojích (pro soustružení a vrtání). Vlastnosti automatové oceli však vždy závisí na příslušné slitině (tj. Na přesné kvalitě oceli). „Automatická ocel“ je jen skupinový název pro oceli s podobnými vlastnostmi v určitých oblastech, které však v žádném případě nejsou zcela identické pro každou automatickou ocel.
Příklady automatových ocelí
Typické automatové oceli jsou například:
- 9 S20 (pouze pro díly, které jsou vystaveny malému namáhání)
- 11 SMnPbTE37 (zvláště vhodný pro soustružení, protože se snadno obrobí)
- 10 S20 (lze kalit cementováním)
Slitiny
U automatových ocelí jsou možné slitiny s následujícími prvky
- Olovo (zřídka se vyrábí kvůli možným toxickým výparům během výroby, ale lze ho zpracovat při vysokých rychlostech)
- síra
- Mangan (obvykle síra a mangan společně, aby se dosáhlo vlastností podobných slitinám olova)
Svařitelnost automatových ocelí
Oceli lze v zásadě svařovat pouze s obsahem uhlíku nižším než 0,22%. Ocele s obsahem uhlíku vyšším než 0,2 až maximálně 0,3% lze svařovat i po žíhání nebo předehřátí, ale vždy to závisí na příslušné slitině. Díky vysokému podílu síry, fosforu a olova jsou automatové oceli nevhodné pro svařování.
V jednotlivých případech byste měli určitě vyhledat vlastnosti související se svařováním pod příslušným označením oceli nebo číslem materiálu. Jednotlivé druhy oceli mohou být také vhodné pouze pro určité typy svařování a za určitých podmínek pro svařování. Obecně však lze předpokládat, že většina automatových ocelí není pro svařování vůbec vhodná.
tipy a triky
V každém případě byste měli provádět svařovací práce pouze tehdy, pokud máte potřebné odborné znalosti (zkouška svařováním). V mnoha případech existují také podrobné předpisy pro jednotlivé typy svařování, o kterých potřebujete vědět.
